Vzpomínka na naší první vysvěcenou farářku Naděnku Brázdilovou
Dne 28.prosince náhle zemřela první vysvěcená farářka naší církve, sestra Naďa Brázdilová. Když jsem se tuto smutnou zprávu dozvěděla, sevřelo se mi srdce smutkem. Sestra farářka Naďa pro mne znamenala velmi mnoho, patřila mezi důležité lidi v mém životě, kterých bohužel není mnoho, a které člověk potkává jen velmi vzácně. Děkuji Bohu za to.
Setkání s touto vzácnou ženou způsobilo, že jsem nalezla ty správné odpovědi ve věci opravdové víry, neboť mi pomohla najít cestu k mé hluboké vnitřní obnově, kdy jsem konečně, s živým vědomím, našla a pocítila svou vlastní odpovědnost k Bohu. Přesto, že jsem měla tu čest, setkat se s touto výjimečnou ženou pouze několikrát, dokázala jsem si uvědomit, o čem je život s pravou vírou. Uměla jsem si odpovědět na všechny otázky, které jsem během svého života mnohdy nechápala, nebo neuměla na ně odpovědět. S její pomocí jsem poznala, že myslet lze jen rozumem, ale chápat jen srdcem.
Než jsem pocítila, že v mém srdci je opravdu místo pro Boha, říkala jsem si často, že Bůh není, neboť kdyby byl, nedopustil by, aby na světě byla taková utrpení jako hlad, válka, nemoce, násilí, nenávist, zlo. Setkávání se sestrou farářkou mi ovšem umožnilo pochopit a poznat, že Bůh stvořil vše kolem nás a dal všemu pevný řád, ale že jsem to my, lidé, které stvořil a obdařil svobodnou vůlí, kdo do světa zavedli chaos, zmatek a utrpení bez řádu. Nemáme tedy Bohu za co zlořečit. Bůh není naší chůvou, ani vychovatelem, není ani naším hlídačem - ale je nejvýš spravedlivý a nekonečně milosrdný – a hlavně: není bolesti, které by Bůh nemohl použít k velkému užitku a odměnit velikou radostí, jejíž smysl chápeme až se zpožděním. Člověk nedokáže jednat vždy spravedlivě, natož milosrdně, ale právě proto věří, že jednou "někde" musí ke spravedlivému narovnání všech věcí dojít, že ti, kdo nespravedlivě trpěli, dojdou útěchy a milosrdenství. Bůh je harmonie – a má moc každé zlo nakonec vyvážit dobrem. Pokud opravdu věříme v Boha, není třeba dělit se na katolíky, židy nebo muslimy. Základem všeho náboženství je dobro, etika, nezabíjet, milovat bližní své a chtít se o své blízké postarat – neboť není hlavním úkolem obracet je na víru, ale milovat je.
Naďa Brázdilová věděla, že by lidé měli méně dbát na to, co je v náboženství rozděluje, ale více dbát o to, co je spojuje. Věděla, že bohatství se neměří množstvím hmotných statků či peněz, ale že bohatý je ten, kdo má milující rodinu, zdravé děti a miluje svou práci. Věřila, že každé zlo je k něčemu dobré, neboť bez zla není dobro. Uměla odpouštět a oplácet zlo dobrem.. Prožila ve svém životě mnoho těžkých, náročných chvil, kdy musela čelit nespravedlivým útokům nejen lidí bez víry, ale i těch, kteří pocházeli z řad křesťanů. Také její obětavá láska, se kterou neúnavně pečovala o svou těžce nemocnou dceru, byla důkazem toho, že svou víru si nenechá nikým vzít, ani zpochybnit. Přesto pokračovala ve svém poslání – nejen šíření Písma svatého k hledání i přemýšlení, ale i duchovní obnově v zemi, ve které doba totalitního režimu zanechala duchovní spoušť.
Ráda bych touto cestou vyjádřila své díky drahé zesnulé sestře farářce Naděnce Brázdilové za to, že mi pomohla otevřít nejen oči, ale i srdce, že mi krásným způsobem dokázala, že bez opravdové víry je život mnohem těžší.
„Ničím se neznepokojuj, ničím se nermuť, všechno pomíjí, Bůh se ale nemění. Máš-li v srdci Boha, nic ti nechybí, jeho láska stačí..“(Terezie z Avily)
Hana Zýková